Vznik stáje:

Nebylo to vůbec tak, že bychom si řekli: "Tak a teď si založíme vlastní stáj." Sice to byl náš sen, ale začínali jsme úplně jinak. Jak? No vlastně náhodou. Bylo to asi takhle:

Věra se přistěhovala z Prahy do Lochovic a začala se tu učit jezdit. Za nedlouho si pořídila svou první kobylku Toulku. Byla s ní ve stáji v Lochovicích, kde se nějak rozkmotřili a tak sehnala jiné ustájení na Zmrzlíku. To byl také problém. Představte si: Byddlíte cca 50km od kraje prahy, kde je Váš kůň; do práce, ale dojíždíte téměř přez celou Prahu; je fakt, že cestou z práce se za kobčou vždy snažila jet, ale problém nastával v zimě, kdy je brzo tma; tak si kobču nastěhovala blíž k bydlišti - do Osovce a snažila se ji dostat zpět k nám do Lochovic. To se jí povedlo.

Na statku v Lochovicích se dohodli jiné dvě holky ( o těch se zmiňovat nebudu, proto žádná jména) na pronájmu stáje. Zhruba v době, kdy se Věra nastěhovala s kobčou na Zmrzlík, jsme se seznámili (Alena a Věra) a asi ve stejné době si i Alena pořídila prvního koně - Sacramenta ( v té době byl již slepý). Do té doby Alena jezdila pouze na ,,půjčených koních" v nájemních i soukromých stájích. Zdálo by se, že tím to začalo, ale pravda je trochu jiná. No přiznávám, že pokus být spolu v jedné stáji, potažmo vlastní, nás napadl už tehdy, ale prostě to nevyšlo.

,,Sacri,, byl ustájen v Libomyšli (cca 3km od Lochovic), kde byl několik let a ,,Tuta,, byla na statku v Lochovicích. A my se potkávali na vyjížďkách. Když začalo být jasné, že ,,babča Tutu,, na tom není už zdravotně dobře, rozhodla se Věra dopřát jí důstojné stáří a nechat ji dožít (nedala ji pryč, nechala si ji), ale od děvčat ze statku koupila kobylku, kterou prodávali - Šínu. Vše vypadalo delší dobu stejně, až se stalo, že Šína, která potřebovala lepší výcvik byla Věrou přestěhována do stáje v Tlustici. Ale v té době, koupila jedna z holek ze statku vlastní dům, kam si chtěla svého koně dát a druhá dívka byla její sestra a bylo logické, že půjde se svým koněm k ní. Ovšem to by tam ,,babča,, zůstala sama a tak jí Věra domluvila ustájení v Libomyšli u Sacrouška a statek zůstal bez koní.

Sacri a Tuta byli spolu v jedné ohradě v Libomyšli (box měl každý svůj :-) ), tak se stalo, že Sacri ve výběhu už nebyl sám. A za Šínou Věra dojížděla do Tlustice. Bohužel se stalo, že Šína znenadání odešla do koňského nebe a Věrce zůstala babča. V stáji v Tlustici se tehdy domluvila na částečném pronájmu Lubberse, a za bábinkou dále dojížděla do Libomyšle, kde byl i Sacroušek. V této době Věra absolvovala první kurzy přirozené komunikace a začali jsme koníky pracovat jinak. Když odešla do koňského nebe i Tutu, Sacroušek zůstal zase v ohradě sám (k stádu nemohl-logicky) a Alena začala zvažovat možnost pořídit mu hodného společníka. A ,,vyskytl se,, Ticino. Jenže v Libomyšli ustájení bylo dost drahé a zrovna nebyl ani box volný, takže Tyčka přijel rovnou do Tlustice k Věře a Lubovi. Tam strávil cca 2 měsíce a Aleně se nelíbilo mít každého jinde, bylo to finančně i časově náročné. Až se naskytla možnost oba koně dát do soukromé stáje v Kotopekách. A tak Věra s Lubem zůstala v Tlustici. Ne, že by nechtěla jít taky i s Lubem, ale ten byl v té době pouze v pronájmu a majitelka to nedovolila. A Alena, Tyčka a Sacri byli cca 3km přes pole v Kotopekách, kde se k Aleně do péče dostala Hvězdička, která už s ní od té doby zůstala. S Věrou jsme dál jezdili na vyjížďky a ,,plánovali,,.

Vše vypadalo dobře až do chvíle, kdy majitelka stáje v Kotopekách - Gábina (vlastnila reg. stáj, ne budovy a pozemky) dostala výpověď a my se kvapem museli vystěhovat i s koníky. Alena začala urychleně jednat (čas, který jsme měli byl týden - špatná smlouva :-( ) a dojednala podnájem na pronajatém statku v Lochovicích, který v té době byl prázdný. Gábina od nás i se svou kobylou Nyalou odešla do Osovce. S touto stájí od té doby spolupracujeme, ikdyž Gábina odešla i odtamtud. A Alena zůstala na statku sama se svými koníky. Cca po půl roce Věra Lubíka koupila a přišli za námi do Lochovic na statek. A to byl začátek....

Naše další historie:

Když jsme na statek přišli byli jsme v podnájmu u pronájemce statku. Ten ale koncem roku 2009 pronájem ukončil. Naštěstí     jsme se domluvili přímo s majitelkou statku a nemuseli jsme se stěhovat.

1.4.2010 Alena koupila Lauru. V domění, že kupuje hodnou, zdravou, klidnou kobylku, která je "pouze závislá" na ostatních koních. Doufala, že si poprvé odchová vlastní hříbě. Jak to tak bývá zhruba po měsíci bylo jasné, že vše je úplně jinak. Kobylka měla příšernou hnilobu v kopytech, se kterou se potýká i nadále. Začala kašlat a brzy se ukázalo, že je velmi dušná a po rozhovoru a nározech několika veterinářů bylo po nadějích na hříbátko (ohrožovat její život ani život hříběte nebudeme) někdy v budoucnu to Aleně nebo někomu znás snad s hříbátkem vyjde. Záhy se také ukázalo, že kobča má velké psychické problémy. A to jak s lidmi, tak se sedlem a ježděním a nejen, že je to "závislák na koních". Postupem času a naším zdokonalováním v přirozené komunikaci si Alena s Laurou vytvořili vztah na kterém dále pracují...

Na jaře 2010 na statek začala chodit Lili, která se u nás začala učit a později si koupila vlastní poničku Bětku, kterou má u sebe doma, cca 50m od statku. Ve stejné době k nám začala chodit i Terezka V. za Ticinem. Tito dva spolu vytvořili úžasnou dvojici a hodně na sobě pracují. Proto, když Tereka v červenci 2013 dosáhla plnoletosti, dostala darem Ticina, vyjezdila si ho a udělala si z větší části sama k obrazu svému. Názorný příklad toho: jaký pán, takový krám...:-) Nic ve zlém, vše je opravdu míněno v tom nejlepším slova smyslu.

V polovině roku 2011 začali na statku problémy, které při počtu pěti koní začali být nepříjemné. Ve stáji nefungovala elektřina a začali problémy s vodou, které na podzim, kdy je brzo tma a v noci (někdy i přez den) se začíná ochlazovat, začali gradovat. Náprava v nedohlednu. A tak se Alena se svým přítelem a Věrou domluvili, že bude nejlepší jít do vlastního a začalo se budovat. V polovině listopadu tohot roku jsme statek opustili a přestěhovali koně na novou adresu. Výběhy pravda menší, ale koně chodili pravidelně ven. Samozřejmě jsme se snažili dopřát jim i pastvu a vetší prostor pro volný pohyb, ale pronájem nebo koupě prostorů je v naší lokalitě poměrně omezená a tak tomu odpovídají i ceny.

Z počátkem jara 2012 se k nám na vyjížďky a na učení přidala Jiřina, která měla kobylku Lesněnu ,,půjčenou,, od paní, která ji měla jako společníka ke svému koni Granátovi. Tito dva koně stáli 24/7 na pastvině v bývalé bažantnici, což vyhovovalo nejvíc Léně, která byla extrémě dušná a proto ji původní majitelka této paní věnovala. Koncem června se ale něco stalo a Jiřina zničeho nic přišla s tím, že paní Lénu vrací původní majitelce a svého koně stěhuje pryč. Alena po malém váhání obvolala potřebné a domluvila s původní majitelkou, že Léna se vracet nebude, že si ji přebereme. Také se domluvila s majitelkou pronajaté pastviny a převzali jsme ji také. A najednou bylo zase o koníka víc, ale také prostor pro koně se rázem zvětšil. Lénu jsme seznámili s Laurou a kobči spolu na pastvině strávili celé léto a začátek podzimu. Až s mrazíky přišli do stáje. Oběma kobylkám se vyditelně zlepšila jejich dušnost a pravidelnou prací se i podle veteriny zlepšil stav jejich ,,rozervaných,, plic. Ovšem na hříbátko pomýšlet s nimi stéle nehodláme, to už je definitivní. Naše problémy s prostorem se rázem pořešili, alespoň z části, protože na tuto velkou pastvinu můžou naráz jen dva koně, ale mohou se prostřídávat a tak si volný prostor a pasvu užít všichni. Teď bylo na čase začít řešit, aby i doklady stáje a koní byly v pořádku. Proto jsme začali jednat a Hvězda, které doklady chyběly od počátku dostala v srpnu 2012 čip a po dlouhém vyjednávání popisu i v březnu 2013 doklady.

Protože se nám práce s koníky přirozenou komunikací osvědčila, začali jsme se o ní více zajímat. A tak Věra, Alena a Jiřina se na jaře 2013 účastnili dvou kurzů a jednoho veřejného tréningu s Václavem Bořánkem na ,,Toulcáku,,. Bylo plánováno, že pojedeme na ,,trojku,, v červenci i skoníky. Bohužel zdravotní stav koní i lidí to neumožnil. A také se v té době stalo, že a Věra s Lubem a Ticinem odešli z domovské základny zpět na statek. Ale nerozloučili jsme se, vůbec ne. Pojali jsme to jako rozšíření stáje.

Těsně po přetěhování valachů na statek, začátkem srpna se stalo toto:
V sobotu na večer, cca kolem 7 hodiny se mezi vraty stáje objevila Jiřina s tím, že nutně potřebuje Alenu. Ta vyšla ven a automaticky začala jednat. Před vraty totiž stál spěněý kůň, na němž ,,viseli,, tři lidi. Kůň měl viditelné velké krvácející zranění na přední noze, ostatní nohy posázené dalšími ránami a v ocase zamotanou pružinu z ohradníku. Pěna z něj kapala na zem (poznámka- ten den bolo 35° ve stínu) a byl vyděšený. Za koněm stál dav přihlížejících, z nichž někteří se snažili pomoc, také policie a hasiči. Kůň byl na první pohled krásný a opečovávaný, takže bylo jasné, že ho někdo bude postrádat, že od někud z nějakého důvod utekl. Měl ohlávku, ale sedlo ne - utekl tedy z ohrady, což nazanačila i pružina v ocase. To ho děsila nejvíc. Pokaždé když se hnul, zachrastila a kůň se začal děsit. Takže jsme koně opatrně přikryli odpockou, což ho trochu uklidnilo. Po té jsme opatrně kleštěma odštípli pružinu z obou stran k ocasu. Přiběhla nám pomoc i Terka V. a Věra, které pomalu a postupně koně zavedli do boxu. Mezi tím se Alena a všichni, kdo měli volné ruce snažili sehnat veterinu (o prázdninách, v sobotu večer ) a obvoávali se všichni známí, aby se zjistil majitel. Veterinu se nám podařilo sehnat v 9h večer, paní doktorka Nováková z Equivetu sedla do auta a přijela jak jen to šlo. Bohužel, neměla to k nám zrovna nejblíž a tak, když před desátou dorazila bylo za 5minut dvanáct, koník začal upadat do šoku. Mezi tím okolo 9h se objevili i majitelé. Takže, když přijal veterina byli už tu také, a když veterinářka dala koni infuzi a nezbytné injekce na povzbuzení a proti bolesti, a když konečně prohlédla zranění, bylo na majitelých, co se bude dít dál. Verdikt byl: Přetržená šlacha vnějšího ohýbače (nejspíš ho předběhli vlastní zadní nohy jak se snažil vší silou utíkat). Léčení je drahé a na dlouho, s nejistým výsledkem. Nezaváhali - bude se léčit. Konik - Creshado star = ,,Kreš,, - byl šestiletý, zdravý a silný kůň. Paní doktorka mu ránu šila do půl jedné do rána. Ke konci zákroku se Kreš začal probírat ze šoku a nudit. Bylo hned jasné, že jeho udržit několik měsíců v klidu bude zajímavá zábava. Navíc nebyl zvklý na zavírání v boxe, ale na volný pohyb po výběhu. Paní doktorka řekla, že převoz nedoporučuje, takže u nás měl zůstat minimálně do doby než se rána zhojí pod obvazem a pak se teprve bude řešit zafixování nohy pevným kastem (v postatě sádrou), na něm už by byl převoz možný, ale nebyl doporučovaný. Každopádně cca po týdnu se na něj přijel podívat šéf Equivetu pan doktor Krupil. Na jeho verdikt se čekalo s napětím - Je to zdravý, mladý a silný zvíře; rána vypadá lépe než jsem očekával; má šanci, že po ozotavení bude dokonce chodit i pod sedlo, samozřejmě jen rekreačně. Všem nám spadl kámen ze srdce. Po několika týdením léčení, kdy se čekalo na zahojení rány se dával koníkovi kast (v podstatě sádra), která měla být na šest týdnů. O převozu se neuvažovalo. S majiteli jsme si od začátku sedli do noty a navázali přátelství. Navíc, bylo nutné, aby po převozu domů měl Kreš box a ten se teprve stavěl. Takže zůstal i dál. Po cca 4 týdnech se kast musel sundat - rána začala zlobit a navíc dal kastu Krešík co pro to. Paní doktorka tedy udělala kast nový, ale pouze na kopyto, takže vlastně takový podpatek, který nutil koně mít nohu v žádané poloze, ale byla zpřístupněná hojící se jizva. Zhruba po dvou měsících pobytu byl Krešík převezen zpět domů. S majiteli se i nadále výdáme a proto víme, že koncem roku 2013 začal chodit do výběhu s ostatními kobylkami svých majitelů, na jaře 2014 začal kontrolovaně pracovat na lonži. Od dubna 2014 má povolenou veterinou kontrolovanou práci pod sedlem. A teď víme, že ho uvidíme na kurzu s Josefem, který plánujeme u nás v Lochovicích na přelomu května a června.

V říjnu 2013 k nám na statek přibyla kobylka Ariana a její majitelé Tereza H. a Honza. Kobylka byla po odblokování zad. Psychicky trochu zohozená a pohublá, ale postupnou prací se uklidnila a začala nabírat. Dnes se znovu postupně obsedá a chodí s valachy na vyjížďky, zatím ovšem pouze na laně bez jezdce. Psychicky to začíná být klidná kobča, která je sice ještě trochu bojínek, ale už nabírá sebevědomí.

1.1.2014 jsme vyrazili na novoroční vyjížďku, ze které jsme přivedli do stáje poníka, 6-ti letého valáškka Olíka. Vše bylo domluveno samozřejmě předem, i když narychlo. Prozatím má u nás zůstat než jeho majitelka dodělá školu, kterou si dodělává při práci. Je tenmperamentní mladý koník, který má neuvěřitelně mírumilovnou povahu, na poníka vůbec...

Protože o naší práci formou přirozené komunikace už jsme tu psali několikrát, tak nikoho asi nepřekvapí, že vrámci našeho vzdělávání jsme se rozhodli kurzy absolvovat přímo u nás, ale protože si to nehodláme nechat je pro sebe, začali jsme v březnu 2014 plánovat kurzy nejen pro nás ale i pro veřejnost. Domluvili jsme první tři kurzy s lidmi, které bychom chtěli vidět při práci. V dubnu jsme postavili pevnou kruhovku. A 3.5. jsme u nás přivítali Oldu Nováka. Nevím jak ostatním, ale nám se ten den s Oldou moc líbil, i když nám málem mrzlo.Foto v galarii. Na další kurz, tentokrát s Josefem Jaromišem už se moc těšíme. Bude dvoudenní, 31.5.-1.6. A Pepa nám slíbil i večerní posezení, kde své dojmy rozeberm a nejen to, slíbil, že přiveze i kytaru.... ;-)

Nakonec jsme museli kurz o 14 dní posunout kvůli marodům ze stran koní i jezdců, ale myslím, že se nám kurz, který se Pepovi povedl, líbil a všichni jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí a naučili mnouho nového.

Oliver byl prodán a odvezen 5.7.2014 do Jižních Čech k Hošticím.

Ája byla z naší stáje přesunuta jinam, zdůvodu stěhování své majitelky. A to v létě 2014.

Kurz plánovaný na srpen 2014 s Janou (Vijou) Plačkovou jsme museli pro malou účast úplně zrušit. Bohužel prázdninový termín nebyla nejlepší volba, jak se ukázalo. No tak snad příště.

Příchod Kašpara

Změna majitele u Lesněnky proběhla 15.2.2015

Kašpar odchází

Kromě pádu Luba do váhy a jeho vyprošťování z ní, pár marodů a kolikových stavů, což vše bylo chyceno v začátku a dopadlo dobře se v poslední době se u nás nic zvláštního nedělo. Nějaká ta účast na hobby závodech a jiných akcích a veškerá fotodokumentace je v galarii.

Příchod Semiš a Káti

Změna majitele u Káti

16.5.2016 Bohužel přešla duhový most naše milovaná ,,malá,, Hvězda. Všichni na tebe budeme vzpomínat!